Narozen v roce 1985 v Podkrkonoší. Tvorba Jana Eipella zahrnuje obrazy, sochy, ilustrace. Jeho díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách v Čechách a USA. Má za sebou více jak pětatřicet výstav,(Galerie Zet Velká Bystřice , Americké kulturní centrum při velvyslanectví USA na Malé Straně v Praze, Galerie a muzeum J. W. Mezerové . Součástí jeho tvorby jsou i výtvarné realizace v rámci architektury (Dům v mlze, prezidentský salon DPS Ondřejov ) či nástěnné malby (Hodonín, Praha). 

A propo...

Nezačal jsem malovat proto, že bych chtěl být umělcem. Maloval jsem,  protože jsem jinak nemohl. Dlouho jsem téměř  nevěděl, co přesně a jak dělám. Jen jsem cítil, že když se dotknu barvy, svět na chvíli dával smysl. Plátno bylo místo, kde se daly věci říct beze slov. Kde nebylo nutné nic vysvětlovat, obhajovat, skrývat.

Moje první obrazy byly těžké, tmavé, plné napětí. Dnes v nich vidím bolest, kterou jsem tehdy neuměl jinak zpracovat. Maloval jsem  tlak, někdy vztek, jindy strach, často ticho, které bolelo víc než křik. Barva nebyla krásná – byla nutná. Každý tah byl spíš záznamem stavu než záměrem.

Postupem času jsem si začal všímat, že se obrazy samy mění. Jako by si žádaly řád. Jako by mi říkaly, že chaos se dá unést jen tehdy, když má řád. Začaly se objevovat linie. Vertikály. Rozdělení plochy. Ne proto, že bych chtěl malovat "jinak", ale proto, že jsem potřeboval něco, o co se v obraze opřít. Stejně jako v životě.

Vzpomínám si, kdy jsem si poprvé uvědomil, že moje obrazy připomínají vitráže. Nebyl to záměr. Vitráž je vlastně rozbitá – a přesto drží. Světlo skrze ni neprochází hladce, ale láme se. A právě v tom lomu se tvoří prostor, kde smí vzniknout i krása. Uvědomil jsem si, že právě tak to mám  uvnitř sebe uspořádáno. 

Má víra pro mě nikdy nebyla jistota. Spíš otázka, někdy bolestná, někdy tichá. Nemaluju Boha jako odpověď. Maluju prostor, kde se člověk ptá a dozvídá. Postavy na mých obrazech nemají konkrétní tváře. Jsou to lidé. Jsme to my. Každý, kdo nejen někdy pochyboval, a přesto zůstal.

Barva pro mě vždycky nesla význam. Červená není jen krví a záznamem bolesti, ale je i  životem.   Modrá není jen klid – je to hloubka, noc, mlčení. A světlo? To nepřichází shora jako odměna. Prolamuje se. Musí si cestu vybojovat. Světlý tón není dekorace, je to okamžik, kdy se dá nadechnout.

Časem se moje malba zdánlivě uklidnila. Už jsem nemusel křičet, stačilo dýchat. Expresivní gesto se proměnilo v přirozený rytmus malby. Když někdo říká, že moje obrazy nejsou snadné, beru to jako kompliment. Ani cesta k nim nebyla snadná. Nejsou tu proto, aby se líbily. Jsou tu proto, aby byly pravdivé. Pokud u nich někdo na chvíli ztichne, pokud se v nich někdo pozná – i v té křehkosti – pak má smysl, že vznikly.


Výstavy a realizace

2002 čajovna, Česká Skalice

2004 kafírna, Trutnov

2004 žebřík v parku, Trutnov

2005 kafírna, Trutnov

2005 žebřík v parku, Trutnov

2005 výtvarné sympozium týden pro Broumovsko

2006 fara, Horní Maršov

2006 alterupice, Úpice

2007 swaš, Malé Svatoňovice

2007 vuv galerie a muzeum j. w. mezerové, Úpice

2008 swaš, radnice, Trutnov

2008 kafírna, Trutnov

2008 bowling bar, Rtyně v Podkrkonoší 2009

2008 galerie u přívozu SVK, Hradec Králové

2010 knihovna, Náchod

2010swaš, radnice Trutnov

2013 sedm pádů smrti, ilustrace knihy povídek Antonína Šlechty

2013 galerie Slavie, Náchod

2014 galerie pohoda, Hodonín (v rámci projektu soul fly)

2014 salesiánské centrum Kobylisy, Praha 

2014 nástěnná malba obětem romského koncentračního tábora hodonínek, Hodonín

2014 dps ondřejov Praha

2014 výtvarná realizace kavárny, ergokavárna pro postižené dps Ondřejov

2016 jiný kafe, Praha

2016 café na půl cesty, Praha

2016 realizace dům v mlze, Rtyně v Podkrkonoší

2016 dendrit kafé, Praha

2017 neviditelní géniové, grid, Praha

2018 olej/plátno/život, evangelický kostel, Soběhrdy

2018 artfest – mezinárodní veletrh se současným uměním, Praha

2018 u nás, Praha Radotín

2019 u nás, Praha Radotín

2019 galerie bastion, Tábor

2020 bar/ák, Praha

2021 muzeum J. W. Mezerové, Úpice

2022 u nás, Praha Radotín

2022Vamerická ambasáda, Praha

2024 galerie Zet , Velká Bystřice, Olomouc

2024 Jazz u Karla Rodena zámek Skrýšov

2025 Kafe nůžky papir , Praha

2025 Jazz u Karla Rodena , zámek Skrýšov 

Tvorba Jana Eipella patří k těm, které nelze číst jedním pohledem, ani jednou výstavou. Je to dílo vznikající v čase, v kontinuitě a v hluboké vnitřní nutnosti. Právě proto je pro diváky, kteří nehledají okamžitý efekt, ale dílo s vnitřní kontinuitou a duchovním přesahem.