Tvorba Jana Eipella patří k těm, které nelze číst jedním pohledem, ani jednou výstavou. Je to dílo vznikající v čase, v kontinuitě a v hluboké vnitřní nutnosti. Právě proto je pro diváky, kteří nehledají okamžitý efekt, ale dílo s vnitřní kontinuitou a duchovním přesahem.